Přečtěte si naše názory a komentáře
Nové přírůstky na farmě Zašovice Chaloupky
Na farmě v Zašovicích to v posledních dnech žije! Co se děje u našich zvířátek na farmě? Kravička Miluška přivedla na svět zdravou jalovičku Amálku, a to přímo na pastvě, jak je krávám nejpřirozenější. Společnost jí dělají i nově narozená jehňátka – a mezi nimi jedna strakatá rošťanda, která si okamžitě získala naše srdce. Ještě nemá jméno, a právě s tím můžete pomoct vy – na plánovaném křtu mláďat!
Výuka na farmě v Zašovicích pokračuje
I když kvůli preventivním opatřením pro šíření viru slintavky a kulhavky jsme byly nuceni trochu upravit naše výukové programy v Zašovicích, o zážitky u nás děti rozhodně nepřijdou! Jak to teď vypadá, když přijede škola na farmu?
Neučím podle učebnic, protože v nich o klimatické změně nic není
Přeložili jsme do češtiny rozhovor, který poskytl Martin Kříž (programový ředitel Chaloupek) slovenskému environmentálnímu webu Čierna labuť. Klimatická krize je podle něj výzvou i pro učitele. Slovenský originál rozhovoru si můžete přečíst TADY.
Jak na šablony JAK?
Šablony JAK se dají využívat i pro environmentální vzdělávání na MŠ, ZŠ i SŠ. Poradíme JAK.
Školní les mezi oceněnými
Získali jsme prestižní ocenění v celostátní soutěži udržitelných projektu, v cenách SDGs za Školní les, tento koncept dokonce prvním místem ocenila Hello Bank v soutěži Hello Země a také Kraj Vysočina jako počin roku.
Povídání o chaloupeckém dřevořezání VI.
Dnes naposledy si budeme povídat se Standou Juhasem o dřevu, které provází člověka od nepaměti. Standa je nejen trpělivý lektor a neobyčejně šikovný řezbář, ale také badatel, který se na dřevo snaží koukat z co největšího úhlu pohledu. Zkoumá různá etnika a jejich přístup a využívání tohoto neobyčejného materiálu, který nám neprávem zevšedněl. Je však možné, že klimatická změna ruku v ruce s kůrovcem nás donutí svůj vztah ke dřevu změnit.
Povídání o chaloupeckém dřevořezání V.
Dřevo provází člověka od nepaměti, a přesto se v dějepisu nedočteme o době dřevěné. Pravěk dělíme na dobu kamennou, bronzovou a železnou, ale dřevo nikde. A přitom kde by byl člověk a všechny ty „doby“, kdyby nebylo dřeva! Minule jsme si začali povídat s řezbářem a chaloupeckým lektorem Standou Juhasem nejen o jeho cestě ke dřevu, ale také k ekologické výchově. Dnes v našem povídání pokračujeme.
Povídání o chaloupeckém dřevořezání IV.
Dřevo provází člověka od nepaměti, a přesto se v dějepisu nedočteme o době dřevěné. Pravěk dělíme na dobu kamennou, bronzovou a železnou, ale dřevo nikde. A přitom kde by byl člověk a všechny ty „doby“, kdyby nebylo dřeva! Minule jsme si začali povídat s řezbářem a chaloupeckým lektorem Standou Juhasem nejen o jeho cestě ke dřevu, ale také k ekologické výchově. Dnes v našem povídání pokračujeme.
Povídání o chaloupeckém dřevořezání III.
Dřevo provází člověka od nepaměti, a přesto se v dějepisu nedočteme o době dřevěné. Pravěk dělíme na dobu kamennou, bronzovou a železnou, ale dřevo nikde. A přitom kde by byl člověk a všechny ty „doby“, kdyby nebylo dřeva! Minule jsme si začali povídat s řezbářem a chaloupeckým lektorem Standou Juhasem nejen o jeho cestě ke dřevu, ale také k ekologické výchově. Dnes v našem povídání pokračujeme.
Povídání o chaloupeckém dřevořezání II.
Dřevo provází člověka od nepaměti, a přesto se v dějepisu nedočteme o době dřevěné. Pravěk dělíme na dobu kamennou, bronzovou a železnou, ale dřevo nikde. A přitom kde by byl člověk a všechny ty „doby“, kdyby nebylo dřeva! Minule jsme si začali povídat s řezbářem a chaloupeckým lektorem Standou Juhasem nejen o jeho cestě ke dřevu, ale také k ekologické výchově. Dnes v našem povídání pokračujeme.
Povídání o chaloupeckém dřevořezání I.
Dřevo provází člověka od nepaměti, a přesto se v dějepisu nedočteme o době dřevěné. Pravěk dělíme na dobu kamennou, bonzovou a železnou, ale dřevo nikde. A přitom kde by byl člověk a všechny ty „doby“, kdyby nebylo dřeva! Doba kamenná by zůstala u pěstního klínu a dál by se asi prostě nešlo. A přitom klacky jsme se tu zaručeně řezali dávno předtím, než nějakého chytrolína napadlo štípat pazourek. Je na čase dřevu tento dluh splatit.
Batohy do výuky v terénu
To by se mi tak chtělo…
Patřím mezi nadšené ekologicky zaměřené učitele a proto jsem se na bývalé škole účastnila programu Globe a Ekoškola pod záštitou organizace Tereza. Na jednom víkendovém kurzu s námi sdílela paní učitelka z Moravských Budějovic jejich Tajný lesík. No, přiznám se, hned mě napadlo: „To by se mi tak chtělo, chodit nebo jezdit s žáky někam do lesa na celý den… To by kolegové měli určitě radost...“
Les nám chybí, říkají děti z Vysočiny (ukázka filmu Lesní žal)
Jedenáctiletý Jonáš se nadechne a upře do kamery zasmušilý pohled. „Už nemám možnost jít si zahrát něco do lesa, lehnout do mechu, pozorovat mravence, co dělají. No prostě, je to blbý,“ sklopí nakonec zrak.
Chaloupky začaly školní rok již v srpnu
Zatímco děti si ještě užívaly poslední dny prázdnin, pro kantory nový školní rok již začal takzvaným přípravným týdnem. Některé školy nebo kantoři tento čas využily k sebevzdělávání a vyrazily na Chaloupky.
Dům přírody vám otevře oči i uši
Po takřka roční odluce se otevřela muzea a s nimi i Dům přírody Žďárských vrchů. Po pozvolném rozjezdu, který začal 15. května skočil rovnou do letního provozu. Otevřen je nyní od úterý do neděle, od 10.00 do 15.00 a v sobotu dokonce o hodinku déle.
Starý statek v Balinách pookřál
V pátek 28. května jsme otevřeli nové křídlo našeho ekocentra v Balinách
Chaloupky otevírají lesní mateřskou školu
Už 30 let „učí řeči přírody“ školní děti i dospělé. Otevření Lesní mateřské školy je tak další logický krok k tomu, dostat děti do přírody. Lesní mateřská škola bude mít své zázemí v Třebíči na bývalé školní zahradě na Družstevní ulici za alzheimercentrem. Zázemí budou tvořit dvě útulné maringotky, krytá veranda a od jara do podzimu stan. Takže o spokojený spánek v teple a suchu bude postaráno, rovněž tak i o suchý herní prostor.
Mizející lesy na Vysočině přinášení nové možnosti pro školství
Na Vysočině, na místě bývalých lesů rostou jak houby po dešti nové lesní učebny pod širým nebem. Školy si tak (raději v katastrech svých obcí) budují nové vzdělávací prostory, které splňují epidemiologická kritéria, doporučení odborníků učit v přírodě a mnohé nesmyslné přesto zákonné hygienické požadavky.
„Učíme se venku“ na ČT 2
O společný projekt Terezy, Lipky a Chaloupek projevila zájem i Česká televize.
Je to tábor, nebo workshop?
Baliny (hu) – Než se nadějeme, bude tu léto a dá-li příroda, budou i tábory. V čím dál větší oblibě jsou ty pro rodiče s dětmi. A není to myšleno tak, že organizátor zajistí spaní, jídlo a pojištění a ostatní je na rodičích. Právě naopak. Tábory pro rodiče s dětmi vycházejí z poznání, že rodiče a děti na sebe během všedních dní nemají moc času. Neznají se, netvoří společně. Je pravda, že koronavirus to zcela změnil a postavil na hlavu. Toho společného času je najednou až trochu moc. Ale ruku na srdce. Nepotřebovali bychom trošku poradit a inspirovat, co s těmi milovanými loupežníky provádět?
Zamiluj si přírodu
Už i výzkumy zjistily to, co asi všichni tušíme: kdo má rád přírodu, ten ji i více chrání, angažuje se v ochraně přírody a chová se environmentálně šetrněji. Z hesla 80. let poznej a chraň by se tak mělo stát spíš zamiluj si – poznej a chraň. A láska k přírodě, ta začíná tím, že do ní rádi a často chodíme, že pro nás není jen prostorem pro sport, hry, nebo vzdělávání, ale že si uvědomujeme její krásu, křehkost, že se umíme zastavit a zaposlouchat, dotknout, dokážeme přírodu ochutnávat všemi smysly.
Distanční výuka očima Chaloupek
S jistou dávkou nepochopení a rozčarování sledujeme celospolečenskou debatu nad distanční výukou v základních i středních školách. Celé to působí dojmem, že zásadní je vybrat správné on-line prostředí, mít připojení všude a pořád připojení, každé dítě svůj jeden počítač, webkameru a sluchátka. A že když učitel umí použít virtuální tabuli, ve správné chvíli vypnout mikrofony a přes internet i hodnotit, tak má vlastně vyhráno.
Smart café:„ Jak zvládnout (nejen) s dětmi doma současnou krizi…“
…a co si z ní odnést pro ochranu životního prostředí
Jak učit o mrtvém lese
Martin Kříž / Jedna ze zásad environmentální výchovy zní „žádné katastrofické scénáře před desátým rokem života“. Dítě v té době není schopné vyrovnat se s velikými ekologickými problémy, se kterými nemůže samo něco dělat. Neumí složitým věcem porozumět a nemůže samo pomoci. Jeho svět řídí rodiče či učitelé, dítě ještě neumí myslet kriticky a velké problémy, na které „nedosáhne“ u něj mohou vést k pocitu marnosti, flustraci a pocitu ohrožení. Vzniká tak sice dětský ale přitom opravdový environmentální žal.
Třiďte, ale nesoutěžte, kdo nasbírá víc
Jan Činčera/Martin Kříž - V minulém roce se nám podařilo rozvířit diskusi mezi učiteli, když jsme se pokusili s kolegou Honzou Činčerou z Masarykovy univerzity vysvětlit, že soutěže ve sběru papíru jsou kontraproduktivní. Článek se z Bedrníku dostal na Ekolist, za nedlouho chtěl tuto skutečnost objasnit redaktor Českého rozhlasu Plus a s našimi závěry „nečekaně“ nesouhlasil odborný časopis Papír a celulóza.
Děti, co venku rozkvetou
Učitelé jim říkají různě, jsou to sígři, raubíři, mimoni, děti s problémem, handicapem, žáci ohrožení školním neúspěchem.
Jde o děti, které se nějakým způsobem neumí vypořádat s tempem školního učení, tradičními výukovými metodami, obsahem učiva, školními řády a principy, formami výuky, přístupem učitele i prostředím školy. Pod těmito pojmy si můžeme představit širokou škálu dětí s nejrůznějšími poruchami učení, pozornosti nebo i chování, různými kombinacemi, stupni poruch... Většina z poruch nemá žádný vliv na inteligenci dětí a drtivá většina se dá řešit jinými pedagogickými postupy nebo změnou prostředí.
