Povídání o chaloupeckém dřevořezání I.
Dřevo provází člověka od nepaměti, a přesto se v dějepisu nedočteme o době dřevěné. Pravěk dělíme na dobu kamennou, bonzovou a železnou, ale dřevo nikde. A přitom kde by byl člověk a všechny ty „doby“, kdyby nebylo dřeva! Doba kamenná by zůstala u pěstního klínu a dál by se asi prostě nešlo. A přitom klacky jsme se tu zaručeně řezali dávno předtím, než nějakého chytrolína napadlo štípat pazourek. Je na čase dřevu tento dluh splatit.
My se však nebudeme řezat klacky. V našem seriálu budeme o dřevu hovořit s chaloupeckým lektorem a řezbářem Standou Juhasem. Dřevo je materiál stavební i nábytkářský, dělají se z něj hudební nástroje, vyrábí papír… Nás však bude zajímat jako materiál umělecký. Materiál, který je báječné vzít do ruky. Dřevo je něco, s čím se potěší i člověk nevidomý. Jeho struktura přímo vybízí k laskání, hlazení, osahávání… Dřevo je prostě dřevo.
Stando, kde se vzala tvá láska ke dřevu?
Lásku ke dřevu jsem asi získal po dědečkovi, který byl truhlář a já jako mrňous za ním strašně rád chodil do dílny. Nepamatuji se, že bych tam něco vyráběl. Stačilo mně dědečka pozorovat a být tam.
Jak jsem rostl, dřevo mě fascinovalo čím dál tím víc a já zatoužil, si z něj něco vyrobit. Učil jsem se sám, takže vždy chvíli trvalo, než se mně něco podařilo. Jsem typ člověka pokus-omyl, takže to musím třeba desetkrát zkazit, než dospěji k cíli. Když tam ale dospěji, můžu říct, že tu věc opravdu umím. Ta cesta pokusů je cestou poznání. Není to ztracený čas.
Ty však nejsi vyučený truhlář. Když sis volil povolání, rozhodl ses být kuchařem…
Ve čtrnácti letech člověk většinou opravdu neví, co by chtěl v životě dělat. Já se tenkrát rozhodl pro kuchaře. Ale dřevo jsem milovat nepřestal. Mám kamaráda truhláře a právě s ním jsem jezdil po různých akcích, kde bylo na co se koukat. Cítil jsem ale, že potřebuji nějakou teoretickou průpravu. A tak jsem sháněl knížky a četl a četl. Teprve po nějakém čase jsem začal opravdu řezat. Pro sebe a hlavně pro radost.
Kromě materiálu samotného, kterým dřevo je, mě fascinovalo řemeslo jako takové. Na mysli mám to původní, kdy se vše dělalo rukama a jednoduchými nástroji. Člověk pak musí daleko víc umět, znát a cítit. Je to fortel a láska. O tom jsem přesvědčen dosud. Člověk by se měl nejprve naučit pracovat rukama, pochopit to a pak teprve začít používat elektrické nástroje.
Jaké dřevo na co používáš? Mělo třeba i toto u tebe nějaký vývoj?
Mělo. Není dřevo jako dřevo, každé je jiné a také na něco jiného. Je to materiál, který může být měkký, tvrdý, lehký, těžký, houževnatý, křehký… Těch vlastností je mnoho a navíc se různě potkávají. A k tomu patří i jedinečné vůně. I podle toho se dají jednotlivé druhy poznat. Tohle všechno jsem se ale učil vnímat postupně.
Já jsem začínal se smrkem. Ale ten se samozřejmě hodí především jako dřevo stavební nebo na nábytek. Teprve postupně jsem přišel na to, že dřevo z listnáčů je úplně jiné, než jehličnanů. A na vyřezávání je pochopitelně nejlepší lípa. Tak jsem si sehnal lípu a začal objevovat vlastnosti dalších dřev. Časem jsem zjistil, že i obyčejná stolička, je daleko hezčí z javoru. To je pak opravdu krása.
Další části článku si přečtete zde: část II. -> část III. -> část IV. -> část V. -> část VI
V tištěné podobě si můžete článek přečíst v Horáckých novinách.
Svoji lásku ke dřevu můžete proměnit v umění vyřezávat na Standově táboře v Balinách. Více informací o tomto a dalších současných chaloupeckých táborech najdete kliknutím zde.
