Není to veselé povídání. „Asi bych nakreslila nějaký stín, který odchází a zamyká za sebou pomyslná vrátka. Za nimi by byl právě les a krásná příroda a ten stín by odcházel do pouště,“ odpovídá na otázku, jak by popsala svůj dojem z přeměny lesů na převážně holé planiny, asi patnáctiletá dívka.
Cílem Klocové, která nyní působí na Univerzitě jihovýchodního Norska, je popsat u dětí a mladých lidí jev, který vzhledem k rozsahu lesní pohromy už dostal své odborné a přitom docela lidské pojmenování – lesní žal. A rozhovory, které letos v květnu v Česku vedla, ukazují, že na jejich vývoji nechává masový ústup lesů znatelnou stopu. „Pro významnou část dětí z Vysočiny je odlesnění zásahem do jejich dětství a dospívání. Cítí, že místa, která měly rády, byla zraněná. Ať to jsou lesy kolem chat či táborů nebo lesy, které obklopovaly trasy, kam jezdily na kole či chodily na procházky,“ popsala absolventka brněnské Masarykovy univerzity Klocová minulý týden na konferenci Krajina pro život.
Skoro u všech dětí, které pocházely ze základních škol v Kamenici, Moravských Budějovicích, z turistického oddílu v Brtnici a gymnázia z Jihlavy, se prý setkala se stýskáním, pocitem bezmoci, beznaděje. „U některých to byly až depresivní stavy, frustrace, naštvání, kam až to lidé nechali zajít,“ říká. Jedním ze zklamaných mladých lidí byl například i asi patnáctiletý mladík, který se věnuje orientačnímu běhu. Tedy sportu, pro který je les podobně důležitý jako pro plavce bazén či pro gymnastu tělocvična. „Někdo vzal kus přírody, kde jsem mohl sportovat a relaxovat, a najednou je zničený a já už tady mohu běhat jen těžko,“ říkal chlapec v promítnuté ukázce z dokončovaného filmu.
Dokumentaristka se také ptala, proč vlastně stromy schnou a pokácené je pak odváží nákladní vozy. A odpovědi ukazovaly, že mladí viní zejména společnost, dospělé. „Je to pro ně důkaz selhání společnosti, toho, že člověk je špatným hospodářem lesa a krajiny. Zdá se jim, že nám jde jen o peníze, chceme si z přírody jen brát, využívat ji pro zisk a jsme k ní lhostejní,“ uvedla autorka.
Příliš jasno ale respondenti neměli v dopadech změny klimatu. „Přímou vazbu většinou nevidí, zmiňovali ji jen čtyři z nich. Hovořili ale o suchu. Některé děti míní, že na úhyn stromů mají vliv letadla, která ničí ovzduší. O změně klimatu si ale někteří dokonce myslí, že u nás neprobíhá, že se týká jen vzdálenějších krajů,“ poznamenala Klocová.
S odlesněním, které pro děti znamená asi více, než by mnozí dospělí odhadovali, se vyrovnávají dvěma způsoby. První skupina se snaží na lesní pohromu nemyslet, utíkat od myšlenek na ni a tyto úvahy vytěsňovat. „Jsou pak více u obrazovek, počítačových her, pustí si nějaké video. Snaží se na les nemyslet nebo se přemlouvají, že to bude zase dobré, že stromy zase vyrostou,“ říká filmařka.
Druhá skupina, z níž část je zapojená do projektu Školní les, kde se o porost starají samotní žáci, volí opačný přístup. „Pomáhá jim, když mají pocit, že s tím mohou něco dělat, zmiňovali zejména radost ze sázení stromů a z péče o přírodu,“ popisuje Klocová, podle které z rozhovorů vyplývá, že odlesňování je pro děti z Vysočiny zásadní zkušenost. „Ovlivní to, jaký budou mít vztah k sobě samotným, ke krajině jejich domova, ale i ke společnosti a ochraně životního prostředí.“
Práce mladé ženy má ale přinést i praktický výsledek. „Výzkumná zpráva i dokument by měly být hotové asi do šesti týdnů a přinesou doporučení pro učitele, jak s projevy takového smutku u dětí pracovat,“ řekl psycholog Jan Krajhanzl z Masarykovy univerzity, který s Klocovou na projektu spolupracuje. Ten zároveň přiznává, že na základě jednoho rozhovoru nedokážou autoři hloubku a závažnost dětského smutku posoudit. „Kdybychom ale měli podezření, že u někoho už může překročit přirozenou mez, tak bychom v tom samozřejmě podnikli kroky,“ dodává s tím, že u dospělých už psychologové případy těžkých depresí zaviněných překotným ústupem lesů zaznamenali.
Podle Martina Kříže, programového ředitele ekologického centra Chaloupky, který na projektu také spolupracuje, však u dětí nakonec převáží naděje. „Mají ji v sobě, vědí, že les zase vyroste a ony se toho dožijí. Hůře na tom často jsou jejich učitelé,“ míní.
Hospodářské noviny, Martin Biben - redaktor, 30. 10. 2021
Lesní žal
Trpí děti mizením lesů kolem sebe, nebo to naopak snášejí lépe, než my dospělí? Na to se pokusí odpovědět projekt, jehož součástí je i připravovaný film. Na malou ukázku se můžete podívat ZDE
