Konference VYKEV 2019 byla o lese
Jihlava – Nikoli však pouze o něm. Umírající lesy jsou zcela zřetelným signálem, že klimatická změna není výmysl. Chaloupky, které Krajskou konferenci pořádaly, se spolu s pozvanými odborníky pokusily najít způsob, jak o probíhajících změnách mluvit s dětmi. Jak je učit o lese, který mizí.
Z úst kantorů i lektorů zaznělo, že děti pohledem na umírající lesy, trpí. Vždyť tam, kde si ještě v loňském roce hrály, je dnes paseka, nebo usychající kmeny. Mluví se o tom doma, ve škole, baví se o tom i děti mezi sebou. A děti chtějí něco dělat. Chtějí zachránit les!
S prvním příspěvkem předstoupila před plný sál vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství Kraje Vysočina Eva Horná. Přítomné seznámila se situací na Vysočině i plánem obnovy lesů. Vysvětlila, co dělá Kraj, co dělají Lesy ČR a kam se mohou obrátit ti, co sice žádné lesy nemají, ale chtěli by pomoci.
Jako druhý vystoupil biolog Filip Lysák s nekompromisním pohledem na stav našich lesů i pojmenování příčin, proč je situace tak tragická, jako je. „Smrky už nemají na Vysočině co dělat. Nemají šanci. Ty co jsou ještě zelené, zahynou do pěti let taky, to je jisté,“ konstatuje. Naše lesy srovnal s plantážemi palmy olejné, které všichni odsuzujeme. Vypalování pralesů? Vždyť to samé probíhalo i tady. Z původních pralesů – nejdokonalejšího živoucího organismu v námi známém vesmíru – jsme vytvořili obrovské monokulturní plochy. Takový porost nemá šanci se vyrovnat s přicházející změnou a kůrovec má prostřeno.
Po tomto možná trošku emotivním vystoupení předstoupil ekolog Marian Pavelka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Grafy, fotografiemi a mapami vycházejícími z přesného a několikaletého měření doslova podtrhl tvrzení svého předřečníka. Z nich jasně vyplývá, že smrk na Vysočině dohrál svoji roli dominantní dřeviny. Ne, že by vymizel. Ve vyšších polohách nebo zařízlých chladných kaňonech ho občas potkáme i v budoucnu. Ale jako hospodářská převládající dřevina skončil.
Na stole však stále leží otázka, jak o tom učit děti, jak jim vysvětlit, co se vlastně děje a hlavně, jak mohou pomoci.
Chaloupky přicházejí s několika programy, které učitelům i dětem pomohou tyto nelehké otázky nejen zodpovědět, ale nabízejí i cestu pro dětská srdce, která jsou smutná a touží pomoci. Martin Kříž vyložil chaloupeckou teorii, jak učit o mrtvém lese. Situaci pochopit může pomoci výukový program Kůrovec za to (ne)může, posunování klimatických pásem, ve kterých je dobře vždy určitým druhům dřevin, ukázala Alena Ruxová.
Ze všech příspěvků i kuloárních debat vyplynulo, že co platilo včera, neplatí dnes a už vůbec nebude platit zítra. To je fakt, se kterým se budou muset vyrovnat všichni, kteří se o les a přírodu vůbec zajímají a chtějí něco udělat. Bez pochopení rychle se měnící situace, kterou přináší klimatická změna, by bylo mnoho práce, energie a peněz vynaloženo naprosto bezúčelně a zbytečně.
Po obědě, o který se postaral hostitel Kraj Vysočina a Chaloupky, vyrazili účastníci autobusem do nedalekého lesa u Stonařova, kde si mohli prohlédnout výsledky poměrně rozumného způsobu pěstování lesa v hospodářských lesích, které se snaží o přírodě blízký způsob hospodaření.
S hlavami plnými informací i otazníků, ale s optimismem, že les není ztracen, se účastníci konference rozešli. Jedno je však jisté, lesy v podobě, jak jsme je znali dosud, právě odcházejí do věčných lovišť. Je na nás, jak rychle to přijmeme a jak připravíme půdu i naše myšlení pro lesy nové.
Jan Uher