Hry na víkend

Ahoj! Na tomto místě budeme každý týden uveřejňovat jednu hru či aktivitu, kterou si budete moci o víkendu zahrát. Nezapomeňte však na aktuální situaci, používejte roušky a další ochranné prostředky.

Týdny budeme počítat stejně, jako Robinson :-)

A nezapomeňte nám posílat fotografie ze svých víkendů. Budeme je dole zveřejňovat ve fotogalerii.

Chaloupecká pokladnice volně k dispozici

Zde si můžete stáhnout krásné dílko plné her a činností mnohokrát vyzkoušených a prověřených. Klikněte na odkaz a poklad je VÁŠ!


 

Víkend č. 1

Pokladolovka

Drobná hra nejen pro menší děti. Hrát se dá v lese, na louce i na zahradě. Není vhodná do městských parků. Jedinou pomůckou je frisbee talíř a dětská fantazie.

Jak často se vám podaří najít poklad? Pokud máte pokladolovku, je to snadné! Najděte ve vašem okolí vhodné místo ke hře - zahradu, louku, pokud jste v lese, vyberte místo mimo houští, kde jsou stromy daleko od sebe. Popovídejte si s dětmi o tom, co je to poklad. Že to nemusí být jen zlato a drahé kamení, ale i věci úplně obyčejné, které nám přijdou zajímavé, líbí se nám a máme je rádi. Potom dětem rozdejte pokladolovky (frisbee talíře), ideálně jednu do dvojice či trojice. Nechte děti házet pokladolovkou. Po každém hodu děti podrobně prozkoumají, co se schovává pod frisbee talířem a najdou pod ním nějaký poklad – krásně zbarvený list, třpytivý kamínek, lískový oříšek nebo třeba kvítek sedmikrásky. Ty nejkrásnější poklady si můžou schovat. Dětská fantazie je obrovská a vykouzlí poklad z ledasčeho. Po návratu do třídy (herny, klubovny) můžete uspořádat výstavu nalezených pokladů nebo je uschovat do pokladové krabičky či truhly. Kvetoucí poklady či listy můžete vylisovat a nalepit.

Hru můžete zařadit i jako součást delší vycházky do přírody. Ideálně pokud už se dětem nechce chodit a trasa je nebaví. Po každém hodu děti utíkají, aby zjistily, co „ulovily“ a není pak potřeba je neustále popohánět do kroku.

Autor: Vendula Šimková


 

Víkend č. 2

Živý fotoaparát

 zivyfotoaparat

Tato aktivita je vhodná (nejen) pro děti jakéhokoliv věku. Činnost probíhá ve dvojicích. Slouží ke zklidnění, k zaměření pozornosti na krajinu a její jednotlivé, živé i neživé, složky, k naladění k „zostřenému“ vnímání přírody. Probíhá v jakémkoliv prostředí, které je aspoň trochu přírodní – les, louka, park, školní zahrada …

 Rozdělíme děti do dvojic; v případě lichého počtu může zapojit i vedoucí. Děti si samy dohodnou role – jeden je fotograf, jeden je fotoaparát. Tyto role je žádoucí posléze prohodit, na což upozorníme předem.

„Fotoaparát“ má celou dobu zavřené oči, které otevře jen na pokyn „fotografa“; vždy jen na dobu 3–5 sekund. Jedno poklepání na rameno je pokyn k otevření očí, druhé poklepání je pokyn k opětovnému zavření očí. Tedy závěrka fotoaparátu – oči, spoušť – poklepání na rameno, expozice – doba otevření očí.

Ještě před začátkem aktivity vysvětlíme dětem, na co mají „fotoaparáty“ zaměřovat. „Fotí“ se cokoliv, co fotografa v okolní přírodě zaujme – rostliny, živočichové, krajina, nerosty… Můžou se fotit detaily i panoramatické záběry. Navrhneme, že „fotoaparáty“ můžou fotit z různých netradičních úhlů – z leže, stromy ze spodu … Velmi důležité je zmínit, že by nikdo během „focení“ neměl mluvit.

Motivujeme tím, že si děti můžou vyzkoušet pohled na přírodu očima někoho jiného, můžou zažít překvapení, můžou se na známé věci podívat nově.

Po skončení aktivity je dobré, když s účastníky činnost rozebereme. Otázky vhodné k diskusi jsou: Co vás nejvíc překvapilo? Co se vám nejvíc líbilo? Co vám nevyhovovalo? Měli jste důvěru ke svému „fotografovi“? Líbila se vám více role fotoaparátu, nebo fotografa?

Tato aktivita je pro děti velmi zábavná. Platí to i pro starší, aktivity byla vyzkoušena i se středoškoláky. Hlavní cíl aktivity je zaměřit pozornost na přírodu a její jednotlivé složky, které běžně nevnímáme. V druhém plánu se ale dá využít například k motivaci a inspiraci dětí před výtvarnou činností. Vedoucí hry může také akcentovat další skrytý rozměr této aktivity – důvěru; „fotoaparát“ je mimo vlastní focení zcela odkázán na „fotografa“.

Důležitá je bezpečnost, proto tedy pro tuto aktivitu volíme známý terén. Dobré také je, aby alespoň v mezích možností nebyla aktivita rušena hlasitými zvuky okolí.

Se staršími nebo s dětmi, které více známe, můžeme navrhnout složitější ovládání fotoaparátu – na různá znamení (dotek na ucho, poklepání na hlavu, více poklepání na rameno …) provádí fotoaparát různé operace – zoomuje, volí různé režimy jako makro, panorama, pohybující se objekt …

Tato aktivita byla vymyšlena v rámci výukového modelu Flow Learning jejím autorem Josephem Cornellem. Popis je upraven dle zkušeností autora. Více v odkazech.

http://www.sharingnature.com/

Joseph Cornell: Objevujeme přírodu


 

Víkend č. 3

Pupeny

Když někdo dělá ofrky, fóry nebo pupeny, znamená, že dělá drahoty. Prostě nedělá to, co by „nám“ bylo po chuti, tedy co bychom chtěli aby dělal. My vám ale přinášíme hru, kdy pupeny dělat budete. Nebo přesněji, budete dělat to, co chtějí pupeny. 

Nevěříte? Stáhněte a vystřihněte si list, který najdete ZDE!

Každopádně o Velikonocích neseďte doma a užívejte přírody! Věřte, že i cesta může být cíl.

Autoři: Marťa Munduchová a Kuba Jansa


 

Víkend č. 4

Mokřady

Tento víkend se vydáme za obojživelníky. Budeme hledat místa, kde se toto kvákající bratrstvo rozmnožuje. Inspirovat jsme se nechali Českým svazem ochránců přírody, které pro nás celou aktivitu připravil.

Právě teď je doba, kdy vrcholí námluvy jedné z našich nejohroženějších skupin živočichů - obojživelníků. Pojďme nějaké najít! Stačí, když budeme v našem okolí hledat vodu. V krajině je jí málo 
a v kombinaci se suchem, které přichází, je každý mokřad, ve kterém voda vydrží aspoň do začátku léta, nesmírně důležitý. A může to být i malá louže, která umožní našim obojživelníkům úspěšně 
se rozmnožit a přežít.

Český svaz ochránců přírody zřídil mapu takových mokřadů. Je na stránce nasemokrady.cz (bez www). Každý se do ní může podívat na mokřady ve svém okolí. Může doplnit další či u již popsaných
upřesnit jejich stav nebo co živého v mokřadu pozoroval. Na mapě bohužel přibývají i černé tečky u mokřadů, které byly definitivně zničeny. I přesto však platí, že mokřady, o kterých víme, mají větší
šanci na ochranu, než mokřady, o kterých se neví.
Mokřadem se rozumí pramínek, studánka, mokřina na louce, v lese i na poli, tůňka, jezírko či slepé rameno říčky. Dospělé obojživelníky, jejich vajíčka či pulce naleznete v mokřadech právě teď. Jejich
druh nemusíte určit přesně. Ono je to někdy dost těžké. Mohou vám k tomu pomoci například tyto stránky: http://www.obojzivelnici.wbs.cz/Urcovani.html
A když už se vám povede obojživelníka najít, podělte se o svůj nález a zúčastněte se naší soutěže!
Na e-mail souteze@csop.cz pošlete fotku (nebo i několik), video, nahrávku hlasu nebo obrázek, to vše s přesným určením místa (nejlépe GPS souřadnicemi). Přidejte i fotku s odpadky, které cestou
nasbíráte _ naše tradiční akce Ukliďme svět je sice odložená, ale jednotlivci čistit přírodu mohou! Kdo nemůže či nechce fotit, může z výpravy napsat třeba reportáž :-)
Vaše úlovky posílejte do 26. dubna, spolu s kontaktem na vás. Nejlepší čeká odměna.
Akce Do přírody se smí bude pokračovat v příštích týdnech dalšími tématy!


 

Víkend č. 5

Dobrodružství v jamce

mravkolev

Mravkolev

Naše lesy se změnily ve vyprahlé paseky, které jsou na první pohled velice nezajímavé. Podobně jako na poušti však stačí ztišit mysl a pozorovat. Soustřeďte se na to, co se děje přímo pod našima nohama. Stejně jako my pravděpodobně velice rychle zjistíte, že paseka je plná drobných trychtýřků z písku, kde se zdánlivě nic neděje. Opak je však pravdou. Pod vrstvičkou písku říhá na dně jamky smrt. Je tam ukryta larva mravkolva, která číhá na neopatrnost drobného hmyzu. Jakmile se ten dostane na kraj pasti a shodí pár zrnek písku, začnou se dít věci. Mravkolev se probere z nečinnosti a po nebožákovi začne metat písek, kterým ho srazí na dno jamky. Odtud už není většinou úniku. Obrovská kusadla se zaryjí do oběti, vysají jí a mrsknou na okraj jamky. Když je larva dospělá zakuklí se do kulovitého zámotku, utkaného z jemných vláken, kterými jsou spojena zrnka písku. Kokon tak dokonale splývá s okolním prostředím. Po několika týdnech z ní vyleze larvě i kukle nepodobný dospělec. Ti létají večer a unikají tak naší pozornosti.

Při pozorování jamky jednoho drzého mravkolva, který si jamku vyhrabal hned u mraveniště, jsem si říkal, že jsou mravenci pěkně hloupí, že si na něj nedošlápnou. Prostě tupý hmyz. Příhoda, kterou se mně jako zázrakem podařilo nafilmovat, mě ale naprosto vyvedla z omylu. Mravenci jsou kámoši, kteří si dovedou v nouzi pomoci i s nasazením vlastního života. Drama jen pro silné nátury si můžete stáhnout a zhlédnout ZDE!

 

Kuličky

 My vám však nabízíme jiné dobrodružství v jamce. Je to hra v kuličky, kterou vaši rodičové a dědové i babičky hráli každé jaro do roztrhání těla. A je prima, že při ní nikdo není rdoušen. Jak se to hraje? Úplně jinak, než to hrají mravenci. Zatímco ti se snaží dostat z jamky, hráči kuliček se snaží dostat svoje kuličky do jamky. Základem je hřiště s důlkem a startovní čárou od níž se hází směrem do důlku. Netrefené kuličky se hráči jeden po druhém snaží cvrnkáním shromáždit v důlku. Postup házení, střídání hráčů i hodnocení výsledků se dohodne předem a je důležité pravidla během hry neměnit. Her s kuličkami jsou desítky, my vám nabízíme pravidla té nejjednodušší.

Proti sobě hraje libovolný počet hráčů. Aby měla hra spád nemůže jich však být více než 5. V tom případě je lepší udělat více důlků a hráče rozdělit na více skupin. Každý hráč musí mít svou barvu. Cílem je dostat všechny své kuličky do důlku jako první. Všichni soupeři mají na začátku stejný počet kuliček. Hází se ze startovní čáry 3 až 7 metrů a snaží se zasáhnout důlek. Pořadí v jakém se cvrnká je podle vzdálenosti hozených kuliček. Kdo ji má nejblíže, začíná, ostatní se přidávají podle toho, jak byli při počátečním házení šikovní. První hráč si stoupne na čáru hodu a vyhodí všechny své kuličky k důlku, který se snaží zasáhnout. Může kuličky házet postupně nebo najednou, jak sám chce. Poté hází další hráči. Pak dojde na samotné cvrnkání. Hráč cvrnká jedním prstem – jedno kterým. Cvrnká se vždy jen do své vlastní kuličky. Ta pak může zasáhnout libovolný počet dalších kuliček – i soupeřových. Hráči se po jednom cvrnku střídají. Vyhrává ten, kdo první docvrnká všechny své kuličky do důlku.

Víkend č. 6

Máte dostatek energie?

Opylovaci

Jaro je v plném proudu, všechno kvete a opylovači mají plná křídla a sosáky práce. Poletování z květu na květ je stojí spoustu energie, kterou si doplňují sladkým nektarem. Kolik energie máte vy?

Zahrajte si naši hru a zjistíte, jak jste na tom!

Hru si stáhněte ZDE, vytiskněte a hurá ven!

Autoři: Marťa Munduchová a Kuba Jansa

6.2. ZOO Jihlava

Cena naší kávy a kakaa

18.2. - 26.2. Dům přírody Žďárských vrchů

Ptákoviny

20.2. - 24.2. Dům přírody Žďárských vrchů

Příměstský tábor v Domě přírody

20.2. - 24.2. Horní Krupá

Kam se poděla zima?

22.2. - 24.2. Chaloupky Velké Meziříčí

Příběhy z pařezové chaloupky

28.4. - 29.4. Baliny u Velkého Meziříčí

Pozoruj a jednej - Děti, environmentální výchova a permakultura

Celý kalendář

Na přírodě nám záleží!
Proto balíme do použitých krabic.