Baliny 2. 10. 2018 – program „Zahrada nás baví“ – zpětná vazba

• Líbilo se mi skákat do pytlů šipku.
• No, bylo to tu skvělé, moc mě bavilo vaření a běh. Zahrada mě překvapila, je skvělá, budova zvenčí starší, zevnitř luxusní.
• Líbila se mi zahrada a program i vnitřní prostředí. Čekala jsem něco jinýho, ale tohle bylo lepší.
• Jídlo a orientační běh a skákání do molitanů.
• Dneska se mi líbilo, jak jsme hráli orientační běh a vaření zeleniny.
• Nejvíc se mi líbilo vaření a hledání indicií. Uvítám možnost další návštěvy.
• Líbilo se mi tu jídlo, vnitřní i venkovní prostor. Vaření. Bylo to zajímavé. Překvapilo mě to, myslel jsem si, že jedem do nějaké díry.
• Bylo tady dobré jídlo.
• Máte tady dobrý pytle.
• Chutnalo mi tady jídlo, vytvořil jsem rekord.
• Udělali jsme si dobré jídlo.
• Zvláštní způsob učení, který je zajímavý a zábavný + vynikající jídlo.
• Moc se mi tady líbilo, bavilo mě vaření jídla a hra s indiciemi.
• Líbilo se mi povídání o kompostu a hra s indiciemi. Dozvěděl jsem se to, že mravenci jsou důležitými opylovači.
• Bylo to tu moc pěknéJ Moc se mi líbilo vaření. Moc jsem si to tu užila.
• Bylo tu dobré jídlo. A udělali jsme rekord.
• Opékání na ohni. Líbí se mi pytle. Zájezd je super.
• Moc se mi tu líbilo. Nejprve jsme se procházeli zahradou a sbírali „to, co zahrada dala.“ Potom jsme z toho udělali super dobré jídlo a snědli ho J Potom jsme hráli hru a sbírali indicie a povídali si o obyvatelích zahrady. P.S: TY  PYTLE  JSOU  VÁŽNĚ  BÁJO.
• Líbilo se mi, jak to tady vypadá.

• Moc se mi tu líbilo. Užila jsem si to tady. Bavilo mě všechno. Bylo to všechno velmi zajímavé. Mohli jsme si zde uvařit i jídlo na venkovním ohni. Chtěla by jsem se sem ještě někdy podívat.. Dokonce jsme běhali i malý orientační běh, který se mi moc líbil i povídání o kompostu a záhonech se zeleninou. 

Katka Vencová a Nikol Dobrá - žákyně Gymnázia Chotěboř
Vůně a chuť té sladké, zlatavé, mazlavé a námi velice milované pochoutky – medu. Právě to se nám vybaví, když se řeknou „Chaloupky.“ Jako ještě dosti malí primánci, kteří toho o světě přírody mnoho nevěděli, jsme obdivovaly neskutečnou píli včeliček a hádaly se, která by tak asi mohla mít jméno včelka Mája. Nakonec jsme si na Máju zahrály samy, když jsme se jako pilné včelky snažily přenosit co nejvíce nektaru, kterým byl ovocný džus, do našeho „úlu.“ Chvíli to dokonce vypadalo, že bychom se včelkami mohly i soupeřit, ale námaha se samozřejmě projevila hned vzápětí.
Co bychom ale lhaly. Nejvíce jsme se samozřejmě těšily, až budeme moci ochutnat, jen si trošičku líznout té zlaté a ulepené hmoty. Jen co se nám pak jazyk přilepil k puse, hned jsme běžely prohlédnout si všechna ta zvířátka, která (bohužel) ve městě uvidíme maximálně na obrázcích. Co už nás však tolik nenadchlo, bylo mletí mouky. Ne, že by to snad nebylo zajímavé, ale to víte, mouka na rozdíl od medu moc dobře nechutná.
Jen co jsme oprášily mlynářské čepice, uvítala nás náruč lesa. Ani ve snu by nás v té době nenapadlo, kolik malých a takřka neviditelných zvířátek se v lesní náruči může skrývat. Neradi jsme z Chaloupek odjížděly a dodnes nás trochu mrzí, že jsme si už nestihly zasoutěžit v soutěži Zelená stezka – Zlatý list, když ještě probíhala právě v Chaloupkách. Ale kdo ví, možná se tam jednou zelená stezka vrátí a spolu s ní i my v roli pomocníků se záludnými otázkami.

Milan Kopačka, ZŠ Kamenice nad Lipou

Jsem učitelem přírodopisu na kamenické základní škole. Přesto, že je naše škola na malém městě a do přírody to máme, co by kamenem dohodil, uvítal jsem možnost jet se svojí třídou na týdenní pobyt na Chaloupky. Při našem prvním pobytu byly podmínky velmi skromné, ale zápal všech lidí materiální nedostatky bohatě vynahrazoval. Na Chaloupky jsme se proto rádi vraceli opakovaně. Děti kromě odborných činností oceňovaly i to, že mohly trávit několik dní s kamarády bez rodičů. Rády na pobyt na Chaloupkách vzpomínají. Když jsem se jim zmínil o Vašem výročí (20 let Chaloupek) tak se připojily k řadě gratulantů a přejí Vám, tak jako i já a další učitelé z naší školy, aby Vám optimismus a zápal pro věc vydržel.

Veronika Jirková, Gymnázium Chotěboř 

Nejenom chlebem živ je člověk, říká filozof. Nejenom tříděním odpadu živa je ochrana přírody, říkají Chaloupky. Náhoda – to byl faktor, který mě do Chaloupek přivedl coby pomocnici při organizaci soutěží. Ale to, že Chaloupky slaví výročí a že ho slaví jako velmi úspěšný subjekt, náhoda určitě není. Ještě před několika lety jsem netušila, že něco jako centrum ekologické výchovy vůbec existuje. A dnes? Dnes se z chaloupeckých materiálů učí i moje sestra na základní škole – na samém okraji Vysočiny! Právě výchova dětí k tomu, aby přírodu nevnímali jen jako hezkou scenérii někde mimo lidský život, je pro mě největším úspěchem celého mnohaletého snažení. A proto mohu svědomitě říci – pracovníci a pomocníci Chaloupek mohou učinit svět jiným… …lepším… A teď už dost – papírem se má šetřit!