Košík 0

ing. Josef Velek v červnu 1988 při návštěvě v Kněžicích:
„Sleduji Vaši práci už hodně let a vím dobře, proč říkám, že jste výjimeční. Výjimeční především sloučením výuky + výchovy + hry + soutěžení + kamarádství dětí v jeden velký program a recept utváření velice plodného vztahu dětí a mládeže k přírodě, krajině, obci a okresu jako celku. Není lehké tohle všechno sloučit dohromady – podařilo se vám to a je moje štěstí, že jsem vás všechny poznal a že jsem do Kněžic jezdil a jezdím.“


Jaromír Švarc, botanik:

Děkuji vám srdečně a moc za váš pozdrav z Chaloupek! Nezapomněl jsem na Chaloupky a celý kraj pod Saladovým či Salátovým kopcem nad Zašovicemi s širokým líbezným okolím. Vzpomínám, jak jsem navštívil tento kopec se svou manželkou poprvé asi 16. 10. 1971. Obdivovali jsme se tehdy stovkám kvetoucích hořečků českých a viděli též v údolí zámeček Chaloupky.
Když jsem se později v Jihlavském muzeu seznámil s paní Květou Burešovou, navštívil jsem Chaloupky pak nejméně pětadvacetkrát. Myslím, že to bylo poprvé 29.8. 1996 (lektoroval botanickou část semináře „Hydrobiologie – sběr vzorků a příprava preparátů“, pozn. autora). Vážil jsem si a obdivoval zanícení všech zaměstnanců Chaloupek pro ochranu přírody a jejich trpělivou práci s dětmi i dospělými a vážím si toho dodnes. Jsem opravdu velmi rád, že jste se stali pokračovateli práce započaté paní Burešovou a věřím, že budete plány v další činnosti úspěšně uskutečňovat.
Budu vám držet palce!


Svata Ondráčková, bývalá okresní konzervátorka Muzea Třebíč 

O Středisku ekologické výchovy Chaloupky můžeme slyšet i číst mnohou chválu a ocenění. Dnes je to dvacetiletý úspěšný a sebevědomý člen ekologického proudu občanské společnosti a toto místo svědomitě zastává. Já bych však ráda vzpomenula období, kdy se na základní škole v Kněžicích s terénním útočištěm v hájovně na Chaloupkách k vybudování střediska teprve sbíraly síly a hledaly cesty.
Kněžický experiment byl v té době ojedinělý a okolnosti nebyly právě příznivé. Ze strany školy šlo o zpestření a prohloubení učiva biologie, ze strany školáčků o zábavné naplnění volného času. Nadčasový byl program: připravit dětem dobrodružství z pozorování přírody a vzbudit v nich – a možní jejich prostřednictvím i v rodičích – povědomí o důležitosti přírodu chránit.
Mluvím o době, kdy venkov zažíval scelování lánů, odvodňování polí a luk, kanalizaci vodních toků a degradaci lesů na monokulturní plantáže a kdy i nepatrné zbytky přirozené vegetace byly likvidovány, aby nerušily kýženou pravoúhlou geometrii zemědělských pozemků… (Úryvek z Pocty Květoslavě Burešové vydaném po jejím úmrtí 2008)


Milan Kopačka, ZŠ Kamenice nad Lipou

Jsem učitelem přírodopisu na kamenické základní škole. Přesto, že je naše škola na malém městě a do přírody to máme, co by kamenem dohodil, uvítal jsem možnost jet se svojí třídou na týdenní pobyt na Chaloupky. Při našem prvním pobytu byly podmínky velmi skromné, ale zápal všech lidí materiální nedostatky bohatě vynahrazoval. Na Chaloupky jsme se proto rádi vraceli opakovaně. Děti kromě odborných činností oceňovaly i to, že mohly trávit několik dní s kamarády bez rodičů. Rády na pobyt na Chaloupkách vzpomínají. Když jsem se jim zmínil o Vašem výročí (20 let Chaloupek) tak se připojily k řadě gratulantů a přejí Vám, tak jako i já a další učitelé z naší školy, aby Vám optimismus a zápal pro věc vydržel.


Veronika Jirková, Gymnázium Chotěboř 

Nejenom chlebem živ je člověk, říká filozof. Nejenom tříděním odpadu živa je ochrana přírody, říkají Chaloupky. Náhoda – to byl faktor, který mě do Chaloupek přivedl coby pomocnici při organizaci soutěží. Ale to, že Chaloupky slaví výročí a že ho slaví jako velmi úspěšný subjekt, náhoda určitě není. Ještě před několika lety jsem netušila, že něco jako centrum ekologické výchovy vůbec existuje. A dnes? Dnes se z chaloupeckých materiálů učí i moje sestra na základní škole – na samém okraji Vysočiny! Právě výchova dětí k tomu, aby přírodu nevnímali jen jako hezkou scenérii někde mimo lidský život, je pro mě největším úspěchem celého mnohaletého snažení. A proto mohu svědomitě říci – pracovníci a pomocníci Chaloupek mohou učinit svět jiným… …lepším… A teď už dost – papírem se má šetřit!


Katka Vencová a Nikol Dobrá - žákyně Gymnázia Chotěboř
Vůně a chuť té sladké, zlatavé, mazlavé a námi velice milované pochoutky – medu. Právě to se nám vybaví, když se řeknou „Chaloupky.“ Jako ještě dosti malí primánci, kteří toho o světě přírody mnoho nevěděli, jsme obdivovaly neskutečnou píli včeliček a hádaly se, která by tak asi mohla mít jméno včelka Mája. Nakonec jsme si na Máju zahrály samy, když jsme se jako pilné včelky snažily přenosit co nejvíce nektaru, kterým byl ovocný džus, do našeho „úlu.“ Chvíli to dokonce vypadalo, že bychom se včelkami mohly i soupeřit, ale námaha se samozřejmě projevila hned vzápětí.
Co bychom ale lhaly. Nejvíce jsme se samozřejmě těšily, až budeme moci ochutnat, jen si trošičku líznout té zlaté a ulepené hmoty. Jen co se nám pak jazyk přilepil k puse, hned jsme běžely prohlédnout si všechna ta zvířátka, která (bohužel) ve městě uvidíme maximálně na obrázcích. Co už nás však tolik nenadchlo, bylo mletí mouky. Ne, že by to snad nebylo zajímavé, ale to víte, mouka na rozdíl od medu moc dobře nechutná.
Jen co jsme oprášily mlynářské čepice, uvítala nás náruč lesa. Ani ve snu by nás v té době nenapadlo, kolik malých a takřka neviditelných zvířátek se v lesní náruči může skrývat. Neradi jsme z Chaloupek odjížděly a dodnes nás trochu mrzí, že jsme si už nestihly zasoutěžit v soutěži Zelená stezka – Zlatý list, když ještě probíhala právě v Chaloupkách. Ale kdo ví, možná se tam jednou zelená stezka vrátí a spolu s ní i my v roli pomocníků se záludnými otázkami.


David Šorm - farář 

Počátky spolupráce s Chaloupkami sahají do mých studentských časů, kdy jsem jako asistent režie při natáčení dětské televizní soutěže „Hra na zelenou“ několikrát navštívil Chaloupky. Shledal jsem se s prostředím otevřeným, s lidmi vlídnými a pohostinnými. Zaujalo mne setkání s Květou Burešovou, velmi zapálenou a energickou paní, která s dětmi školou povinnými skákala přes potok a pomáhala jim plnit soutěžní úkoly. Myšlenka budovat středisko ekologické výchovy ve spolupráci s Chaloupkami přišla ve chvíli, kdy jsem jako evangelický farář přišel do Horní Krupé a Havlíčkova Brodu. Sbor v Krupé vlastní starou venkovskou školu, obklopenou zahradou, loukami a poli. Zrodil se plán tuto zapomenutou školu oživit a vrátit jí smysl, kvůli kterému ji lidé před více jak sto lety postavili. V roce 2008 nás v Krupé navštívili manželé Burešovi, kteří nám myšlenku nového ekocentra ve spolupráci s Chaloupkami nabídli a my ji rádi přijali...


Kateřina Jančaříková - UK Praha
Do Chaloupek jsem se dostala jakoby náhodou. Ale patřím k lidem, kteří si často říkají, že „náhody vlastně neexistují“. A tak tahle „náhoda“ ovlivnila můj další život, hlavně život profesní. Poskytla mi inspiraci a užitečné zkušenosti a hlavně přátele...
…Nyní pracuji pátým rokem na Pedagogické fakultě a mám možnost šířit téma „školní zahrady“ mezi budoucí učitelky mateřských i základních škol. Myslím, že je to téma nosné a moc si vážím toho, že mohu jít ve šlépějích paní Květy. K tomu mi hodně pomohla i paní Iveta Machátová, která mne „uhnala“ na konferenci v Kremsu na podzim 2010. Opět to bylo tak, že jakoby po mne něco chtěli a já dostala mnohem více, než jsem ze sebe vydala. Z konference jsem si odnesla totiž velkou inspiraci, fotografie do výuky a opět nová přátelství s úžasnými učitelkami. Takže mám pocit, že vždy, když mne někdo z Chaloupek o něco požádá, tak se mi to vrátí několikanásobně. Takže jsem vlastně takovým stálým dlužníkem Chaloupek.


Eva Jirsová - učitelka biologie na Gymnáziu Chotěboř

Co se mi vybaví při vyslovení pojmu „Chaloupky“? Při vyslovení názvu „Chaloupky“ se mi již více než deset let vybaví, a dokonce zcela živě připomene, pocit pohody, klidu a spousty opravdu fajn lidí, mezi kterými kraluje stále se usmívající Ivetka Machátová, a hlavně takové to lidské teplo, kterého je dnes již velmi málo. Nevím, co popsat dříve, myšlenky se mi tlačí jedna přes druhou… kterou vybrat a jak je uspořádat? Vybavuji si nadšení primánků, kteří řeší zapeklité úkoly zadané některým z lektorů. Zde se mi nejčastěji ve vzpomínkách objeví postava Martina Kříže nebo Ivy Suché. Obzvláště nápady v podání Martina mi vždy nahání hrůzu a pokaždé mám znovu pocit, že tentokrát to tedy přehnal! Ale světe, div se! Ti moji milí šikulové to zvládli naprosto skvěle. Zase znovu a znovu se v myšlenkách vracím k tajným vycházkám v době poledního odpočinku na kvetoucí mokrou louku plnou vstavačů, kam se přeci nesmí. A zase ta pohoda, v dubnu nebo v květnu, kdy ve škole vrcholí shon a ke klidu je opravdu hodně daleko...


Vaše Eliška Horelová - spisovatelka a básnířka

Chaloupky byl pro mne ráj na zemi. Moc ráda jsem tam jezdila. Květa Burešová, její manžel Vladislav, její děti, vlastní, i ty které přijala do svého srdce, protože hledaly se svými učiteli cestu, jak zlepšit vztah lidí k přírodě a učinit tuto zemi krásnější, byli lidé, jichž jsem si velice vážila. Na Chaloupkách vše směřovalo jednak k hlubšímu poznání přírody, jednak k její ochraně a rozvoji k činorodému vztahu člověka k prostředí, v němž žije. Chaloupky jsou pro mne něčím, co vzniklo z lásky k přírodě i k lidem, něčím velkým. Mohlo to existovat jen díky nesmírné obětavosti lidí, kteří na Chaloupkách žili, a těch, kteří tam jezdili naplnit svůj rozum novým poznáním a své srdce novým citem, novou láskou. Květa Burešová a její lidé hořeli. A kdo hoří, nutně zapaluje pro věc i druhé, stejně vnímavé. Stálo by za to zjistit, kolik lidí prošlo chaloupeckou výhní. Doufám, že tu pochodeň nesou dál. Řekla bych, že dnes je to stejně potřebné jako kdysi. Moc vzpomínám a velice vám držím palce, přátelé z Chaloupek.


 Česká školní inspekce, Inspektorát v Kraji Vysočina, Inspekční zpráva čj. ČŠIJ-453/14-J

Školské zařízení Chaloupky je jedinečné zařízení pro zájmové vzdělávání zaměřené na environmentální výchovu a ekologii v Kraji Vysočina. Svou činností přesahující krajský region se uplatňuje na úrovni národní i mezinárodní. Svým školním vzdělávacím programem doplňuje vzdělávací programy škol v oblasti environmentální výchovy, zejména v rozvoji praktických dovedností. Vzdělává pedagogické pracovníky a podněcuje v nich ekologické myšlení. Je příkladem dobré praxe pro všechny organizace, kterým záleží na co nejpříznivějším stavu životního prostředí. Celou inspekční zprávu si můžete přečíst zde